Příběhy Západu
Herní příběhy a zasazení hry
Každý hra je spojená s nějakými příběhy. Každý příběh je ovlivněný hrou.
Zde ti chceme přiblížit některé z příběhů, které naši hru ovlivňují. Ať už to jsou příběhy, které se přenášejí mezi jednotlivými hrami, nebo nové kusy, kterou chceme naši hru oživit, doplnit.
- Úvodní příběh hry
- paměti šerifa Travise
(Shrnutí plesu z pohledu postavy – Pumkin Celebration) - Into pro hráče
Úvodní příběh hry
Píše se rok 1875. Bude to deset let od konce krvavé občanské války. Život ale, zdá se, jde dál. V tiché nížině na severozápadě Wyomingu se sjíždí lidé ze všech končin a téměř všech společenských vrstev. Malebná lokalita na úpatí hor nabízí mnoho hektarů úrodné půdy, ba co víc – nový začátek. Přestože v oblasti již působí dva velké ranče – Cross Creek a Wolf Grange, místa pro nově příchozí je zde stále více než dost.
A tak se nacházíme v malém stanovém táboře, kde byl položen první základní kámen města Cody. Práce je zde ale skutečně ještě mnoho. Jistě se najde úkol pro statečné průzkumníky a zeměměřiče, větrem ošlehané honáky, trappery a lovce, ale i práce jemnější. S takovým množstvím lidí, kteří nyní proudí do Cody, přichází i řada chorob, neduhů a pro úraz se při stavbě nových domů nejde nikdy daleko.
Do stanového městečka dorazil nedávno i doktor se svým doprovodem, holič a lazebnice a taky muž, který prohlašuje, že otevře ten největší saloon na celém Divokém západě! S přívalem lidí se ale vkrádá mezi stany i starý známy a to je zločin! V našem případě ženou zákona je zde Jane Thorn, sama však na příliv nových tváří přestává stačit a bude tedy muset vyhledat nové pomocníky, aby udržela v budoucím městě zákon, řád a pořádek.
A co už by tomu bylo za nově vznikající městečko na periferii, kdyby se zde neobjevili dobrodruzi lačnící po rychém výdělku. Nejeden z nich plánuje vyrazit do hor zkusit své štěstí z honbě za zlatem, ať už se skrývá pod zemí, či v horských bystřinách.
Paměti šerifa Travise
“Cože?” ujelo mě. Možná jsem trochu i vyvalil oči na Jane. Seděla v mém křesílku, nohy měla na mým stole… a naprosto klidně mě referovala o dění ve městě během mé třídenní nepřítomnosti. Na stole byla zapálená petrolejka která svým mihotavým světlem ozařovala moji kancelář. Má zástupkyně na sobě měla svoji oblíbenou červenou, kostkovanou košili a u řeči si čistila bouchačku.
“No, poté co toho chlapa Florencie zastřelila byl tak trochu zmatek” pokračovala tato pěkná žena, která se asi rozhodnula že mě, unaveného nebohého šerifa postupně ubije.
Zvedl jsem ruku abych ji zastavil. “Počkej prosím” řekl jsem skoro klidně. “Jaký chlap, proč ho FLorencie střelila…”
“Já vám to neřekla?” zeptala se nevinně.
“Ne. Řekla jsi jen, že se během jednoho večera strhli tři přestřelky, pár lidí odnesli nohama napřed a že se skoro postříleli Gregi s Hanem.”
“No… ono toho bylo malinko víc” připustila Jane.
Za mnou se ozval smích, jako když se seje štěrk. Tim Young, pohublí starý zálesák se opíral o svoji předovku. “Měli jsme si ten vejlet prodloužit Joe” řekl.
“Su rád že jsme to neudělali” utrousil jsem. “Prosím, Jane, zkus mě to říct nějak… civilizovaně ale stručně.
Jane si mě chvilku nevzrušeně měřila očima. Rázným pohybem zakončeným kovovým klapnutím zaklapla bubínek.
“Začalo to vraždou starosty…”
“Cože?”
“No, starosta vylezl na pódium a začal svoji řeč o tom co všechno udělal a že se blíží další volby a že bude zase kandidovat” začala mluvit. Najednou vysokej chlapík tasil, napřáhl zbraň a zvolal…” Zase tak to nedramatizuj” zarazil jsem ji v rozjezdu. “Prostě nějakej cápek v přední řadě oddělal starostu.”
“Hm… ano. A měl za stodolou koně. Poslala jsem za ním dvě střely… ale vedle. Byla tma. Poté jsem se začala trochu vyptávat, ale nic moc… potom dostal Gregi ze starýho Shortyho že to byl nejspíš Peter Miller.”
“Tak jste ho ráno jeli zabásnout, že ano?”
“Jasně.”
“Tak proč jsou cely prázdné?”
“No… Našli jsme ho. S pár kulkami v těle. Johny Rope, projel okolí, našel stopy střelce, ale ten to vzal potokem, nejspíš ke Třem skalám a tam už nic nenašel ani on, ani Gregi.”
“Time?” řekl jsem.
“Můžu tam zajet, ale pochybuju že něco najdu” zabručel zálesák. “Ti kluci se vyznaj, esi nic nenašli….” nechal větu doznít.
“Tak Peter byl mrtví, jedna kulka v zádech od pušky a pak dvě s koltu, hlava a krk. No, na tom bále byl dlouho klid, jen se zase tradičně pohádali chlapci z Wolfu s Dunnovic mužstvem, ale to bylo v pohodě. Byli tady dvě Dunnovic holky, Helen a Suzan… a taky Pocínovanej. Ten se dost hádal s Bredem. Vypadalo to, že si půjdou po krku.”
“No a ta Florencie?”
“Aha, ta. No, po prvních tancích se objevil nějaký lovec lidí, a vyzval Boldara na souboj. Ten střílet nechtěl a když ten lovec na nej dotíral, tak ho Florencie z boku sejmula. Pěkná, čistá rána. No a tak jsem táhla taky a vykřikla ať zahodí zbraň, ale jak jsem namířila na ni, tasil i Boldar. No, vysvětlilo se, Boldara jsem škrábnula, a nechala je oba jít.V podstatě sebeobrana” dodala Jane.
“Jasně, v podstatě” zavrtěl jsem hlavou.
“No, potom šli nějaký řeči o ovčácích, Bred obvinil Hana z toho že po něm střílel na pastvinách… prostě nic moc, než se objevil další blbec.”
“Jaký blbec?” unaveně jsem se zeptal.
“Ten co skoro sejmul Gregiho.”
Tentokrát se opět rozesmál Tim a já zavřel oči.
“Jakej blbec a proč chtěl sejmout Grega?”
“No… jak to říct. Prostě po něm najednou skočil a začal mu cpát bouchačku k hlavě. Párkrát to bouchlo, chlapík je mrtev a Gregi tvrdí že šlo o osobní záležitost.”
“No dobrá. Takže jsou čtyři mrtví… Jsou jen čtyři mrtví že jo.”
Pokývnutí.
“Takže čtyři mrtví a nikdo v base.”
“Dá se to tak říct” přikývnula Jane.
“Dá se to tak říct? Jak bys to nazvala ty?”
“No… že se vlastně nic nestalo.”
“A co ten starosta?:”
“Aha, na toho jsem zapomněla.”
Opět sem zavrtěl hlavou. “Doufám že to je všechno.”
Pokrčila rameny. “No, ještě pár drobností, ale to už se nás netýká.”
“Zatím.”
Zavrtěl jsem hlavou. Ze všeho jsem začínal mít špatný pocit… ale najednou mě napadlo, jak Jane ty její řeči vrátit.
“Jane” řekl jsem a ona na mě opět vyzývavě pohlédla. “Co se děje šéfe?”
“O tom zakládání nového města jsi slyšela?”
“Cody. Ano a co má být?”
“No… skoro nic, jen tam zajeď a dohlédni na to, aby tam byl zákon a pořádek.”
Na její vyděšený pohled jsem rád vzpomínal ještě dlouho.
Intro pro hráče
Nové kraje, volnost, možnost se prosadit. Tohle cítí ti, kteří směřují do Wapiti a dál, do nově vznikajícího městečka Cody.
Ti, co sem putují, mají v nohou i stovky mil, aby se dostali do tohoto kraje, který je ještě dost daleko od civilizace, i když i ta zde postupně začíná zakořeňovat.
Ale stále tady platí staré zákony silné pěsti, krevní msty a pravidla oko za oko, zub za zub. Málokdy se tady někdo obtěžuje volat soudce kvůli tak jasnému případu jako je krádež koně nebo napadení, nedej bože únosu ženy. Za tyhle věci byla okamžitě konopná kravata a kolikrát se stalo, že únosci žen ji hodil bandita, který se sám měl houpat za střelbu či přepadení banky.
Zákeřný střelec byl v opovržení, zatímco chlap který proti jinému tasil v souboji byl uznáván. Mnozí měli stíny v patách ani ne tak vlastní vinou, ale spíše souhrou smůly a špatných karet. V těchto zapadlých krajích si člověk vybudoval, nebo ztratil, úctu velmi rychle.
Honáci, ti tvrdí chlapy, co žijí často měsíce pod širým nebem, se posmívají měšťákům, ale přitom sami rádi do města zajedou utratit své těžce vydřené peníze.
Taková událost jako je stavba nového města přiláká kde koho. Poctivé lidi, kteří se chtějí usadit, ale také hyeny, které si chtějí ukousnout z tučného sousta. Falešní hráči a psanci. Ale také lovci lidí i poctiví lidé. Tuláci a přistěhovalci. Kolikrát zní do angličtiny němčina, francouzština nebo i těžký přízvuk Irčanů či Skotů.
V tuto chvíli je Cody jen shluk stanů, nouzových či primitivních přístřešků. Jdou zde zvěsti o zlatě které se v okolí našlo, ale také o mrtvých na pastvinách. Ve Wapiti byl před několika měsíci prý zastřelený starosta a vraha nikdy nenašli.
…..
Lidé přichází a zástupkyně šerifa, Jane Thorn má zaťaté zuby, když vidí, kolik práce ji v dalších dnech čeká. Ale i její práce tady jednou skončí… co nevidět si ti, co tu mají pozemky, zvolí vlastního šerifa a ona se bude moci vrátit domů do Wapiti. Zatím musela zastřelit jen jednoho chlapa, ale obávala se, že jich bude víc. Okolo ní projel John Rope ve svém ponču a pokynul jí. Tento podivný tulák se stával místním víc, než si sám myslel. Ve dveřích salonu stála Roxie ve svých rudých šatech a usmívala se. Ona měla lidi ráda, zvláště muže.
Jane zaslechla dusot kopyt a zamračila se. Ruka jí sklouzla k pasu a dotkla se pažby revolveru, když vstoupila do cesty smečce chlapů.
Koně se vzpínali, když jim jezdci trhli udidly, aby se zastavili.
“Kudrnáči, uklidni se” řekla Jane poté, co se přes ni převalila vlna prachu.
“Jedeme se pobavit” zasmál se Kudrnáč svým neupřímným smíchem. Jane jej neměla ráda a možná, kdyby byla normální žena, tak by se jej bála.
“Omlouvám se” řekl Pocínovanej Han vedle něj a ostře se podíval na Kudrnáče. Ten trochu zkrotnul a vzápětí pobídl koně. Jane se nepohnula a Kudrnáč ji se zaklením musel objet.
Vyrazila dál přes ulici, jen aby se střetla s panem Whitem, nevysokým chlapíkem v obleku. V ústech měl úzké cigáro a usmíval se. Ale všimla si hned, že měl cíp kabátu odhrnutý tak, aby mohl vytáhnout pistoli. Jen tak matně ji napadlo, na kterou stranu by se přiklonil, kdyby k něčemu došlo.
“Dneska to bude zábava” usmál se.
“Proč myslíte?”
“No, myslím to, že bude taková menší oslava ukončení války” prohodil a protahoval slova tak, až napodobil přízvuk Texasanů.
“Vy jste z Jihu?” Odpovědí jí byli tóny Dixieland.
“Doprdele” unikla jí neženská nadávka. Už jen proto, že přes ulici kráčel Mel Rossiter, chlap, o kterém se vědělo, že bojoval za Sever. Byli si s Whitem celkem podobní, oba slušně mluvící muži a oba měli v očích psáno, že jsou bojovníci. Mel ji přátelsky pokynul a pokračoval dál k vytouženému doušku whisky.
Povzdechla si. Na pastvině se to mlelo, ale ona nemohla opustit město, pokud tady nebude mít aspoň jednoho či raději dva zástupce… nebo aspoň městského maršála.
Ale koho? Támhle pod jedním přístřeškem seděl mladý jezdec o kterém věděla jen to, že se jmenuje Chet a vykládal si pasiáns. Z jižní strany přijížděli dva honáci Wolf Grange, Chladek a Bronson.
No, dneska to bude zábava, napadlo ji mrzutě a rozhodla se, že toho panáka fakt potřebuje. A hned v zápětí si půjde přebít brokovnici.
A tak to začíná. Padá soumrak a v salonu se chystá přípitek na konec války a vítězství Unie…